Polední menu podle Jarmila

Polední menu ala želvák Jarmil: jako aperitiv si pan Jarmil dal plazivý plevel, potom mi kousnutím do mého nehtu (lak růžový, Rimmel Rita Ora) naznačil, že by si dal něco lehčího, zřejmě rybíz. Toho jsem mu podala (papá z ruky) 3 kuličky, a k tomu 2 kuličky josty i s listem. Druhý chod se nesl ve zcela jiném duchu, a to potěrákový štěrk, cca 5 kousků, a zajedl to pro změnu pískem. Jako dezert byla nachystaná meruňka, ale tu někdo ukradl. Podezřelá je opět Nellucha.

Jako náhradní dezert si tedy Jarmil dal želví granule a k tomu kousl do zelené travičky, což jsem měla tedy náramnou radost, neboť konečně želvák usoudil, že bude jíst i RAW želví stravu a né jen to kupované z obchodu.

Jo a ráno se napil z misky, sám. Poprvé, už nepije jen z kaluže jak bezdomovec.

Jako bonus přidáváme foto, jak Jarmil bydlí přes den, v kleci po morčeti, místo střechy jest instalován šlapák kobercový, a zatíženo přírodním kamenem typu porfýr. Jako dekoraci má chilli papriku.

Želvákova denní hygiena

Jarmil se prostě svůj. Má v teráriu keramickou mističku, na pití... Ale z té se nenapije, ani kdyby měl uschnout.... On ji radši zahrabal pískem.
On Jarmil, on je totiž speciál....

Někde jsem na netu četla, že prý suchozemské želvy nepotřebují mít vodu jako takovou k pití, že prý stačí, když mají vlhký substrát v teráriu... Tak s tím Jarmil prosím nesouhlasí, a názorně předvádí, jak každý ráno bere soukromé lázeňské hodiny na našem chodníku za asistence zahradní hadice místo vřídla, a Afry, která dohlíží na to, aby se napil pořádně.

No není rozkošný? :)

Tady Jarmil předvádí svůj aristokratický profil. 

Opravdu je velice pohledný, jak můžete vidět.

:D

Jarmilovy chuťové preference

S Jarmilem je to těžké, co se jídla týká... 
On je sice želva, ale chová se spíš jak mlsá koza.. No tedy ohledně papání... Takže má papat zelené, čili travičku, pampelišky, různé listy.. No a prd. To on prostě nepapá. 

Po asi třech dnech, možná i víc, kdy jsem mu denně nosila různé lupení z okolí, od růže šípkové až po třešňové listy, a nevybral nic, se rozhodl, že něco pojí. Stál na zadních nožičkách opřený a stěnu svého pokojíčku, a mlaskal. V zoufalství z želvího hladu mě napadla meruňka.... 
Stejně to nebude chtít, říkala jsem si.... a... světe div se..... Jarmil chtěl...

Jinak když k nám Jarmil přišel, velice, převelice nevoněl. Teda prostě smrděl, když vykonal potřebu matky přírody. Co je na meruňkové dietě, tak už není cítit nic. Je to prostě milouš...

On je tak nepěkný, až je krásný.. Má velice milá očka, jako dvě perličky, takové černé, kukadla :) 

Natahuje krček a rozhlíží se, co by, kde by... 

A nežere a nepapá..

Zjistila jsem, že Jarmila není asi Jarmila...

Kamarádka se vyptávala, cože to doma máme, jestli želvu nebo želváka...
No copak já vím?

Prý ji musím otočit a podívat se jí na podvozek.. Protože jestli má podvozek jakoby promáčklý dovnitř, je to jistojistě pan želva.... Nuže dobře, pokud mě to nekousne, tak se podívám.
A tak jsem zjistila, že vlastníme želvího kluka.

Takže prd Jarmila. Jarmil je to. A podle druhé kamarádky, zkušené želvistky, dokonce už víme i druh. Jarmil je želva, příjmením zelenavá.

No ale měli jste stále jeden problém. A to celkem zásadní. Jarmil odmítal konzumovat. Cokoliv. Prostě nic. Já vztekle gůglila, co mu mám přichystat za menu, a Jarmil zarytě vyvracel všechny příručky, čím krmit želvu.
"Dej mu pampelišku, to mají rádi". No oni možná jo, Jarmil né.
"Zkus psí granule, uvidíš!" No viděla jsem. Jarmil přes granuli několikrát přejel jak tank, až z granule byl jen prášek tak možná na zahuštění želví polévky.

Jeho nechutenství trvalo už čtyři dny. Abych dodala, tak nechtěl ani vodu, z misky. Pěkné, čisté, keramické.

Až v sobotu přišla změna. V sobotu totiž pršelo. A tak jsem chtěla Jarmilovi ukázat, jak je venku hnusně a jak se má tady dobře. Položila jsem ho opatrně na chodník, pěkně do kaluže. Ať vidí, jak je tam ošklivo. A k údivu celé familie se Jarmil začal občerstvovat.. jen tak, z kaluže..

"No jo, on je totiž želva toulavá, on z misky neumí, kde by uměl, když je na cestách a pije, kde se dá..."

A když se Jarmil tak dobře napil, tak se rozhodl, že se i nají.... Ze zoufalství jsem mu pohodila kus rajčete... Co kdyby náhodou měl chuť, že jo. A světe div se, Jarmil si dal.
A pak si dal ještě kus mrkve... No ne hned, asi až za tři dny, prostě jak dostal hlad. Ale zelené, to on prostě nepapá. Šlape po tom, až to úplně rozjezdí na kaši, ale nepapá.

Jak to začalo....

"Tak mám asi želvu"... napsala jsem zděšený status na fejsbůk....
"To jako vážně?"
"Jo.."
"Jak to?"
"Toš normálně.. prostě přišla.... byla tam..."
"Kde jako"
"No u dveří.... našich.... Tak jsme otevřeli..."

Byla tam... Želva.... malá... asi patnáct centimetrů... taková béžovozelená.... suchá... A očividně naštvaná.... Co s ní? Venku by ji zajelo auto, štrádovala si to při silnici směr benzínka. No nic, tak pojď. Než tě bude někdo postrádat, budeš u nás. 

Tak jsme milou želvu pěkně odchytili, a ubytovali v bedýnce z Ikea. No milou... spíš protivnou a nemilou, celou dobu na mě syčela jak papiňák a kopala nožičkama, až to bolelo.. Mno... máš to marné, já tě stejně přeperu.