"To jako vážně?"
"Jo.."
"Jak to?"
"Toš normálně.. prostě přišla.... byla tam..."
"Kde jako"
"No u dveří.... našich.... Tak jsme otevřeli..."
Byla tam... Želva.... malá... asi patnáct centimetrů... taková béžovozelená.... suchá... A očividně naštvaná.... Co s ní? Venku by ji zajelo auto, štrádovala si to při silnici směr benzínka. No nic, tak pojď. Než tě bude někdo postrádat, budeš u nás.
Tak jsme milou želvu pěkně odchytili, a ubytovali v bedýnce z Ikea. No milou... spíš protivnou a nemilou, celou dobu na mě syčela jak papiňák a kopala nožičkama, až to bolelo.. Mno... máš to marné, já tě stejně přeperu.
Žádné komentáře:
Okomentovat