S Jarmilem je to těžké, co se jídla týká...
On je sice želva, ale chová se spíš jak mlsá koza.. No tedy ohledně papání... Takže má papat zelené, čili travičku, pampelišky, různé listy.. No a prd. To on prostě nepapá.
Po asi třech dnech, možná i víc, kdy jsem mu denně nosila různé lupení z okolí, od růže šípkové až po třešňové listy, a nevybral nic, se rozhodl, že něco pojí. Stál na zadních nožičkách opřený a stěnu svého pokojíčku, a mlaskal. V zoufalství z želvího hladu mě napadla meruňka....
Stejně to nebude chtít, říkala jsem si.... a... světe div se..... Jarmil chtěl...
Jinak když k nám Jarmil přišel, velice, převelice nevoněl. Teda prostě smrděl, když vykonal potřebu matky přírody. Co je na meruňkové dietě, tak už není cítit nic. Je to prostě milouš...
On je tak nepěkný, až je krásný.. Má velice milá očka, jako dvě perličky, takové černé, kukadla :)
Natahuje krček a rozhlíží se, co by, kde by...
Žádné komentáře:
Okomentovat